Chtěli byste si vybudovat zahradu ve stylu našich babiček? Při dodržení pár pravidel vytvoříte typicky venkovskou zahradu i vy. Nejdůležitější je uvědomit si, co bylo před několika desetiletími typické téměř pro všechny venkovské zahrádky. Určitě by neměly chybět ovocné stromy, živý plot, růže a hlavně bylinky.
ZDROJ: pinterest.com, abecedazahrady.dama.cz
ZÁSADA PRVNÍ: CO VYROSTE A VYKVETE, NA ZAHRADĚ ZŮSTANE
Okrasné květiny, tak jak je známe dnes, se v dřívějších dobách nevysévaly, a přesto se na zahradě objevovaly rok co rok. Ne, nebyl to zázrak, ale důsledek samovýsevu. Proto byly velmi oblíbené dvouletky, například chejr, pomněnky, sedmikrásky a topolovky, slézová růže, náprstník i léčivá divizna.
ZÁSADA DRUHÁ: CO NEJVÍCE BAREV A VŮNÍ
Základem venkovské zahrady byly nenáročné trvalky, které se stejně jako letničky množily a rozrůstaly téměř samy. Na jaře se jako první objevily petrklíče, kamzičníky, konvalinky, srdcovky, to vše doplněné drobnými cibulovinami, jako jsou sněženky, bledule či konvalinky. Později zdobily zahradu orlíčky a nezbytné pivoňky a v létě se rozzářily trsy zvonků, řebříčků, ostrožek, smolničky a lupin. Typickou podzimní výzdobu měly na starosti astry a vysoké jiřiny, jež se vysazovaly poblíž plotu spolu s chryzantémami.
ZÁSADA TŘETÍ: ASPOŇ JEDEN KEŘ
Odjakživa byly růže královnami zahrad, a ani v té venkovské nescházely. Kdepak ale nějaká čajová růže, pěstovaly se jen „plané“ druhy, které měly jednoduché květy jemných pastelových barev a krásně voněly. Zpravidla v koutě zahrady nebo v blízkosti branky rostla Rosa canina, Rosa rugosa či Rosa Hugonis. Na podzim pak keř zdobilo množství šípků, z nichž se připravoval lahodný čaj.
ZÁSADA ČTVRTÁ: KOŘENÍ BYLINKY NESMÍ CHYBĚT
Venkovské hospodyňky byly zvyklé pěstovat si veškeré koření samy. Nezřídka je sušily do zásoby na zimu. Pálivé papričky to však určitě nebyly. Převládalo domácí koření, jako je majoránka, rozmarýn a libeček. Ve „voňavé“ zahrádce měly výsadní postavení i léčivky, jež sloužily jako domácí apatyka, koření anebo jako odpuzovač hmyzu. Typickými zástupci jsou levandule a šalvěj.
ZÁSADA PÁTA: VYNESTE Z PŮDY STARÉ HARAPURDÍ
Staré hrnce, dřevěné vědro, kamenné žlaby či obyčejný vydlabaný kus stromu. I stará studna, i když už neslouží svému účelu, může působit dekorativně.